Sebepoznání,  životní síla kundalini, migrény, angína…

„Dovolte mi, abych se s Vámi podělila i o náš příběh duchovního poznání.

Na tuto cestu nás dovedli naši dobří kamarádi, kteří měli úžasnou zkušenost jak s paní Wenkeovou, tak se sebeuzdravováním. Naše srdíčka nám říkala, že je přímo nutností dát se stejnou cestou. Manžel měl obrovské a neustálé nutkání duchovního poznání a nevěděl, co s tím.

Objednali jsme se a následně rozjeli za paní Wenkeovou. Žádný zdravotní problém nás v tu dobu netížil, chtěli jsme se dozvědět, jak se starat o tělo a duši, jak na sobě zapracovat, abychom žili v souladu s Božími zákony.

Kromě toho, že jsme byli po duchovním léčení úžasně energeticky vyladěni, jsme se dozvěděli mnoho důležitých informací. S manželem jsme měli oba úplně odsátou kundalini, pětiletý syn Vojtík měl kundalini rozlitou, v důsledku čehož se často v noci pomočoval. Toho jsme se zásahem Božím zbavili.

Začali jsme se duchovně více vzdělávat a uvědomili si, že i ve stravování máme hodně co dohnat a celkově potřebujeme na sobě a na našem chování zapracovat a snažit se jít ve stopách moudrého Učení našeho spasitele Ježíše Krista.

Šlo nám to myslím velice dobře. Až jednoho dne se ale stala velká změna na chování našeho syna Vojtíka. Ze dne na den byl jako vyměněný. Neposeděl, nesoustředil se, ubližoval své sestře i nám, slovně nám vytýkal, cokoliv jsme mu řekli. Byl doslova zlý. Tak jak mu jindy pomohlo, že byl sám v pokojíčku a tam se uklidnil nebo si zalezl do obýváku a zpracoval si problém sám, tak nyní nevydržel ani sám se sebou. Nezasvěcená maminka by řekla viditelně „hyperaktivní“ nezvladatelné dítě.

Požádali jsme paní Wenkeovou o pomoc. Bylo nám sděleno, že hlavní důvod jeho chování jsem já (maminka Vojtíka). Byla jsem napadena negativními energiemi zla, které začaly ovládat i mého syna. Svojí slabou vírou v Boží Všemohoucnost jsem postupně ztratila všechny Boží ochrany, které nám byly při duchovním léčení darovány, a tak k napadení došlo. Bylo to pro mě hodně těžké zjištění a uvědomění si vlastní chyby. „On se tak chová, protože se nakazil kvůli mně, nemůže za to, neovládá své chování.“ Původně jsem si byla jistá, že dělá naschvály, aby nás rozčílil a vyprovokoval. Byla jsem zoufalá, ale díky podpoře a vlídnému slovu naší průvodkyně paní Benešové jsem to nevzdala. Uvědomila jsem si, že mám obrovskou šanci dokázat sama sobě i ostatním, že Bůh je milosrdný a pomůže nám. A také pomohl. Díky vroucím modlitbám a pokoře vůči všemu a všem nám byly navráceny ochrany a zlo bylo od nás odehnáno. Vojtík se zklidnil a už je to zase on, náš hodný rošťák. A já nyní věřím celým srdcem v Boha a jeho Všemohoucnost a vím, že vše, co se nám děje, má pro nás ohromný význam – jako pro mě zjištění, že OŠKLIVÉ CHOVÁNÍ DRUHÝCH LIDÍ NELZE JEN TAK ODSOUDIT, PROTOŽE ZA TO NEMŮŽOU, stejně jako můj syn. A kde nám to má být lépe ukázáno, než na vlastních dětech.

Každá bolest, každá nemoc nás má probudit k zamyšlení, kde děláme chybu a tu chybu napravit. To zjistil i můj manžel. Jeho příběh má počátky již u paní Wenkeové, kdy mu bylo sděleno, že se má o sebe více starat a dopřát si odpočinek…. Velice rychle zjistí, že už „jede nadoraz“, dostaví se mu nepříjemný stav, kdy se rozostří zrak a následuje obrovská bolest hlavy, která ho paralyzuje. V tu chvíli musí zalehnout a je „vyřazený z provozu“. S pomocí vroucí modlitby a uvědomění si chyby tuto situaci zvládne. Už nemusí polykat tablety na bolest, jako tomu bylo tak 3x do roka, než jsme duchovně procitli. Nyní už je dokonce schopný zaregistrovat více menších upozornění, která ho nabádají na pomalejší tempo a správný směr a nedostaví se již „migréna“ v plném rozsahu.

Závěrem bych mohla zmínit další „zázrak“ sebeuzdravování, který přibyl v naší rodině. S pomocí vroucí modlitby, víry v uzdravení a přírodních metod jsme s Vojtíkem zvládli překonat angínu bez antibiotik a sirupů na snížení teploty. Teplota, která přišla druhý den, pro nás byla požehnáním a jeho mandličky se z obrovských koulí zmenšily během dopoledne. Třetí den byl bez teplot a zdráv.

Děkuji Bohu, paní Wenkeové, paní Benešové a všem z Centra pro zdraví za to, co dělají.“

rodina Vítova