Hmyz na mě šel odjakživa, hlavně komáři. Prý mám sladkou krev, moc mlsám a tak na mě jdou. Už jako dospělé mi první den štípance otekly tak nějak normálně, ale druhý den víc, přidalo se svědění, zarudlá ploška se zvětšovala a ještě před pár lety mi zarudlo i celé předloktí, flek jak blázen a svěděl snad celý týden. Měla jsem na komáry vztek a zajásala jsem vždycky, když nastoupil podzim a s ním zmizeli i ti malí otravové. Přála jsem jim vždycky pěkně tuhou zimu.

Nastala ale doba, kdy jsem se začala tzv. probouzet a i štípance jsem začala pozorovat z jiného úhlu. Všimla jsem si, že kousance mají, skoro bych řekla, řád, pojala jsem i podezření, že se komáři zaměřili na konkrétní meridián, energetickou dráhu v mém těle, kde se nasosali.

Jednou jsem potkala člověka, který důrazně prohlašoval, že Bůh se se stvořením komárů spletl, že jsou úplně k ničemu a akorát nás prudí. Nějak se mi to ale nezdálo a začala jsem se nad tím vším zamýšlet.

Dnes, po získaných informacích i zkušenostech vím, že komáři tu zastávají stejně důležité místo jako každý jiný tvor a dospěla jsem dokonce k názoru, že nám pomáhají. To, že na někoho jdou a na někoho ne, není náhoda. I jejich počínání je řízené. Hmyzí zásah do naší krve má důležitý uzdravující účinek – jeho jed nám pomáhá vytvořit protilátky a zvýšit naši sníženou imunitu.

Takže, od jisté doby za štípance děkuji, hmyz pokorně přijímám do svého života a když na mne doráží, nehledám neférovost u nich, ale nerovnováhu u sebe.

V knize Záchranná síť I. jsem se dočetla, že modlitbou mohu zmírnit to nepříjemné svědění.

Funguje to. Je to úleva. Od té doby mi štípance neotýkají, skoro o nich nevím. Komáři mě koušou pořád, ale modlitba způsobí, že k nim necítím zlost, ale přijetí a jakýsi soucit a vděk.

Vlastně lásku, jak je to na tom světě důmyslně zařízeno…

Možná se podivujete, že vás na obrázku zdraví ježek. Prý jsou ježci pěkně zablešení. I tak ale žijí, fungují. A to blechy umí taky pěkně kousat 😊

Lufka