Zní to tvrdě, ale musím si konečně přiznat, že jsem něco takového právě prožila a žel prožívala v průběhu svého života. Mé partnerské vztahy vypadaly v drtivé většině tak, že jsem nesnesla osamění, začala hledat k sobě partnera, a když jsem narazila na někoho sympatického, se kterým jsme si alespoň v něčem rozuměli, usmyslela jsem si, že je to ten pravý. Byla jsem schopna různých věcí včetně vlastního ponížení, abych muže k sobě přilákala a připoutala. Byly to vztahy založené na manipulaci z mé strany, kdy jsem se snažila druhého změnit k obrazu svému a též na vášni, která po určité době vyprchala, většinou tak po 2 letech známosti. Též mé manželství, které se letos po 10 letech rozpadlo, bylo založeno na stejných pokřivených hodnotách. Jakmile skončilo, nezvládla jsem samotu, převládly u mě pocity obav, jak vše zvládnu sama s dětmi a znovu, aniž bych si povšimla, jsem začala lovit muže svých snů. Říkala jsem si, že když už teď žiji v propojení se svojí duší, s Bohem, tak jistě potkám sobě podobného a bude nám dobře.

Netrvalo dlouho a opravdu jsem sobě blízkého našla. Splnil se mi sen, mluvili jsme o Bohu a jeho zákonech, společně se i modlili, svěřovali jsme se, jaké děláme u sebe pokroky. Radovala jsem se, že mohu cítit bezpečí a naplnění v mužské náruči. Partner mi pomáhal nejen na osobní rovině, ale i v různých činnostech domácích, s péčí o dům a o koně. Brával mě do přírody na procházky… prostě idylka.

Takto uplynuly čtyři měsíce a já stále žila v zamilované iluzi a i přesto, že jsem dostávala upozornění od intuice, že ne všechno je tak růžové, nedbala jsem toho. Ta varování jsem uchopovala tak, že jsem partnera na to upozornila, upřímně a čestně, někdy i dosti přísně a partner to přijal jako materiál k vlastní nápravě.

Pravda na sebe ale nenechá dlouho čekat, zvláště, když se vše zrychluje v této době transformačního procesu, který již brzy vyvrcholí. Bůh mi prostřednictvím svého služebníka způsobil veliké zastavení, kdy mi bylo znemožněno plnit poslání své duše, protože jsem porušila vesmírný zákon důvěry v Boží všemohoucnost a ztratila pokoru a tím se otevřela nežádoucím postojům:

Připoutanost – myslela jsem si, že připoutaná nejsem, ale byla jsem a to k mužské lásce, k tomu, že ji ke svému životu potřebuji a bez ní nemohu být šťastná, nemohu mít radost ze života. Též připoutanost k ctnostným vlastnostem, které se mi na partnerovi líbili, které jsem sama u sebe neměla rozvinuté, a tak jsem si partnera zbožštila, místo abych si to sympatické u sebe sama rozvinula (např. pečlivost, rozvážnost). Připoutanost k fyzickému potěšení (velmi nebezpečná, zvláště, když je partner tzv. šikovný) – byla jsem z manželství nenaplněná, scházelo mi fyzické sblížení a tato touha po nasycení mi zaslepila oči. Nechtěla jsem vidět realitu například jsem popírala a zanedbávala sebe a své povinnosti včetně dětí, také jsem se málo pozastavovala nad občasnými situacemi, kdy partnerovo chování se lišilo od toho, jak se slovně prezentoval, kdy po své proměně dělal věci stejně po staru, vznikávala též až záhadná nedorozumění, kdy mi něco tzv. nesedělo např. i některé jeho humorné poznámky na můj účet. I mé tělo kolikrát signalizovalo disharmonii – slabostí, špatným trávením, rozhozeným hormonálním cyklem, náhlou únavou. Připoutanost jsem v určitou chvíli měla také k až mystické dovednosti partnera a nebýt zásahu shůry, velmi lehce bych se odpoutala sama od sebe a svého sebevědomí a nezdravě bych vzhlížela ke svému partnerovi a jeho schopnostem místo abych se obracela na Boha. Čili vzdala bych se vlastní zodpovědnosti a síly.

Závislost – jsou bezesporu činnosti, pro které mají muži větší sílu a nadání než ženy. To ovšem neznamená, že když jsem sama, že se k někomu přilípnu jen proto, že se s některými věci nevím rady. Bůh je všemohoucí a moc dobře ví, co daný člověk potřebuje. Existují vždy východiska a řešení, jak něco vyřešit, když na něco sama nestačím. Stává se pak až překvapením, jak hladce se některé věci nakonec zařídí.

Zamilovanost – znala jsem už duchovní tajemství zamilovanosti, kdy se nejedná o cit vycházející z duše, ale o pomatení mysli. Právě ve chvíli, kdy jsem dala svoji touhu nad Boží vůli, jsem naivně přehlédla, že mám projevy zamilovanosti ve formě výkyvu emocí, intenzivního tlukotu srdce, stavů euforie, rozlití kundalini, což se projevovalo bolestí beder. Člověk by za druhého někdy div nedýchal.

Umíněnost – co si usmyslím, toho dosáhnu. Tedy scházející pokora. Opravdu to bolí, když jednáme ze strachu či z touhy pod vedením ega. Kdyby skutečně šlo o souznění duší, kdy Bůh k sobě dvě připravené duše tzv. náhodně přivede, byla by duše má i partnera v klidu a vyrovnaná. Těžko může jít o vztah dvou souznících duší, když třeba i jen jeden z páru není se svojí duší propojen.

Rozchod, ke kterému by v mém případě dříve nebo později stejně došlo, jen by to bylo o to náročnější, velmi zabolel. Tím, že mi Bůh pomohl na poslední chvíli zarazit ten klam a já falešnou lásku byla nucena zastavit, jsem začala vidět vše, co jsem v pomatení mysli neviděla – že opět manipuluji a výtkami nenápadně přeměňuji toho druhého k obrazu svému a přitom proti jeho vůli, ač se tváří, že se vším souzní, ale to zřejmě jen z toho důvodu, že sám je ke mně připoutaný a tak raději popře sám sebe a přizpůsobí se, než aby riskoval odloučení. Jak již vím, dříve nebo později by se začal projevovat nesoulad a o to větší trápení by to přineslo.

Jak zvláštní situace, dva slušní, dobrosrdeční lidé, k Bohu se modlící, ctící vesmírné zákony a upadnou do takového klamu. Po prožitém mohu říci, že nestačí si jen uvědomovat potřebu mít Boha na prvním místě, ale skutečně tento zákon žít. To On řídí, s kým se kdo setká (já si vztah vynutila přes seznamku), On ví, co je pro moji duši nejlepší, řídí vše spravedlivě – spokojený a požehnaný vztah je pro lidi, kteří již k němu dozráli, mají pokoru před Bohem a víru v nejlepší dění, nemají strach ze samoty, cítí, že Bůh jim dává vše, co potřebují a když mají pocit, že jim něco schází, obrací se zase k Němu, nenechají se svojí touhou převálcovat. Mají úctu sami k sobě a důstojnost, věří ve svoji sílu, mají úctu k druhému a ani je nenapadne druhého manipulovat. Tím se vyvarují připoutanosti i zamilovanosti a jejich duše se mohou plně projevit. Zdravá partnerská láska nikoho neutlačuje a nezapírá. Je skutečně důležité být zakotvený ve vztahu sám k sobě a k Bohu. Také proto, abychom případně rozeznali, zda se s někým potkáváme třeba i jen kvůli karmickému vyrovnání.

V tomto tajemství je i odhalení, proč v nemálo vztazích nefunguje intimní život. Kde není skutečná láska dvou duší, tam Bůh na toto upozorňuje prostřednictvím různých znamení, kdy fyzické milování, ta třešnička na dortu vzájemné lásky dvou lidí, nejde z různých důvodů uskutečnit.

Zní to všechno přísně, pravda někdy bolí, ale pomáhá nám uzdravit se ve svých postojích. Pravdou též je, že na každém prožitém vztahu je i to krásné, radostné, je to prožitá zkušenost, když se z ní skutečně poučíme.

Bůh nás provází, i když velmi chybujeme. Na vše nepříjemné mě celý život připravuje, zařídil, aby se určité situace staly tak, aby byly co nejméně bolestné. Děkuji Bohu, že jsem mohla prožít tuto velmi poučnou zkušenost a děkuji svým bývalým partnerům, že mi příběh s nimi pomohl, zvláště ten poslední. Pevně věřím, že pomůže i jim a najdou cestu do Boží náruče!

Jsem nyní zase “sama“ s dětmi. Všechny své obavy odevzdávám Bohu a vzápětí cítím, jak je Jeho láska se mnou a mám vše, co potřebuji, On vede mé kroky, abych vše zvládla a vyřešila.

Pozemská láska je velmi zkreslená zvláště v romantických filmech, které podsouvají obrazy právě té bláznivé zamilovanosti, kdy člověk jedná pod vedením svého ega a duše tím strádá. Takto nezdravá připoutanost zákonitě končí buď trápením, třeba i žárlivostí anebo rozchodem.

Všichni toužíme po lásce, štěstí a radosti ze života. A tu nám každou vteřinu může dát jen Bůh. Jaké prostředky pozemské k tomu použije je na Jeho Vůli. Já pokorně a s vděčností přijímám Jeho Vůli a tím se stávám svobodnou a důstojnou bytostí a má duše se raduje z nepromarněného plnohodnotného života.

Za své probuzení a znovuzrození děkuji Bohu a paní Wenkeové a jejímu požehnanému projektu!

S velikou vděčností za uzdravení

Lufka