Myšlenky na smrt a pokusy o sebevraždy

21 let – Borek

„Ráda bych se chtěla tímto prostřednictvím podělit o mou zkušenost s Božím zázrakem, který jsem díky paní Wenkeové zažila.

Již tak ve věku šesti let mě fascinovala smrt. Vždy, když jsem se ztišila a přemýšlela o svém životě, měla jsem pocit, že na této planetě nejsem správně a smrt pro mě představovala ‚návrat domů‘. Čím jsem ale byla starší, tím myšlenky na smrt a případnou sebevraždu sílily. Pokaždé, když jsem řešila nějaký každodenní problém, tak jsem cítila obrovský pocit viny a beznaděje a sebevražda představovala jediný způsob, jak vše vyřešit.

Přitom jsem si byla naprosto vědomá toho, že se jedná o prkotiny a že není důvod uchylovat se k takto radikálnímu řešení, ale přesto jsem tak silnou myšlenku na sebevraždu nebyla schopná odehnat.

V pubertě přišlo i několik pokusů o sebevraždu, což vystrašilo hlavně mojí maminku. Dodnes si pamatuji, že mi řekla, že pokud na to přijde někdo z lékařů, odvezou mě do blázince. Toto varování mi pomohlo alespoň v tom, že jsem se již tyto myšlenky nesnažila realizovat – v blázinci jsem samozřejmě skončit nechtěla. Nicméně zničující myšlenky mě pronásledovaly i nadále a postupně přicházely i s každým sebemenším pocitem viny.

Na paní Wenkeovou jsem se původně obrátila s vážným problémem s očima, který mě trápí již 10 let a na jehož odstranění spolu stále ještě pracujeme. O sebedestruktivních myšlenkách jsem se nezmínila, protože jsem je přijala jako součást mé podstaty, a tak mě ani nenapadlo, že by mi v tomto ohledu mohlo být pomoženo. Na diagnostiku, která je součástí zásahu Božím světlem jsem se těšila – nečekala jsem nic vážného, avšak můj diagnostický obraz mě naprosto vyděsil. Všechny čakry zablokované, rezervní životní síla kundalini odsátá, celá aura napadená negativními energiemi a hlava – mozek – napaden a ovládán energií zla. Až později jsem se dozvěděla, že právě tyto zkázonosné energie byly příčinou mých ničivých myšlenek.

Už pár dnů po zákroku jsem si všimla jedné věci – při řešení mých každodenních starostí jsem už neměla myšlenky na sebevraždu, tak jako dřív. Pamatuji se, jak mě to zarazilo – vždy jsem byla zvyklá vidět řešení problému sebevraždou a najednou se přede mnou objevilo tolik ‚normálních‘, racionálních možností, jak si s problémy poradit. Velkým přínosem pro mě byla také kapitola Posedlost v knize paní Wenkeové Léčení Božím světlemDočetla jsem se, že s podobným problémem jsem nebyla sama a hlavně, že nejsem blázen, jak se říká těm, kteří se stanou psychiatrickými pacienty. Ani nechci domýšlet, co by se mnou bylo, pokud bych se stala jedním z nich. Byla jsem uzdravena jedním zásahem Božím světlem, bez pomoci jediného chemického léku či jiného přípravku, bez pomoci jakékoliv další terapie. Dostala jsem ale úkol udržovat si pomocí modlitby čistou auru a duchovní ochrany, které mi byly vytvořeny.

Dodnes cítím každý den vděčnost za to, že mi bylo pomoženo a že mohu svobodně myslet.“

G. Ž.