Toulání – ztráta území

Jsem chovatelkou pěti koček, jedna maminka a čtyři její potomci z jednoho vrhu. Všechny jsme nechali vykastrovat. Jsou velmi přítulné a mazlivé, díky kastraci ztratili kluci potřebu toulání a bojovnost.

Letos k nám ovšem začal chodit kocourek od sousedů, mladý, plnohodnotný, se svými přirozenými pudy. Označkoval si vždy dům i zahradu a choval se jako domácí. Naši kocouři před ním utíkali a mně docházelo, jak jsme jim ublížili. Kryšot, nejstatnější kocour, vůdce naší invalidní smečky, přestal chodit domů.

Nejdříve měl pauzu 5 dní, říkali jsme si, že to je u kocourů běžné. Když ale hned druhý den opět zmizel, znepokojilo mě to. Vrátil se až za 12 dnů!!! Hubený, chtivý mazlení, ale nervózní. Ovšem hned další den opět nepřišel. Po 5-ti dnech mi to nedalo, volala jsem paní Wenkeové a prosila o radu. Doporučila mi modlitbu, aby Bůh dal Kryšotovi sílu vrátit se domů a obhájit si své území, a dále prosit za sousedovic Tima, aby mu byla dána schopnost opustit dobyté území našeho domu.

Modlitbu jsem rozeslala dceři a přítelovi. Ještě ten den večer se Kryšot vrátil. Dnes už je to pět dní, co je celá chlupatá armáda doma, válí se na gauči a Tim přišel ještě 2x, ale jen nahlédl oknem a zas běžel dál.

Je to moje další cenná zkušenost, jak chybujeme, ale pokud pokorně poprosíme za odpuštění, jak rychle je nám odpuštěno. Děkuji paní Wenkeové za její cenné vedení.“

S láskou

Hana Benešová