Člověk by řekl, že nejlepší škola je život sám. To dozajista 🙂 Ovšem záleží, jak výukové situace uchopíme, což se nemusí vždycky povést ku prospěchu, a když pak dojdeme k hodnocení našich celoživotních skutků, může nás to nepříjemně překvapit.

Domnívám se, že kdybych zemřela předtím, než jsem potkala tu nejlepší školu do života, prožívala bych právě to nepříjemné překvapení. A to i přesto, že mě asi většina mých blízkých považovala za hodného a milého člověka. Jenže už při studiu zmíněné školy jsem zjistila, že to se mnou není až tak růžové (ba ani fialové).

Přijímací zkoušce předcházelo samostudium, při které jsem jedním dechem četla o něčem, co mi ještě nikdy předtím nebylo řečeno, i přesto jsem cítila, jako bych to už dávno znala, jako bych se rozpomínala. Měla jsem z toho velikou radost a velmi se těšila na přijímací “pohovor“.

Na tomto vytouženém setkání se mi dostalo nejen přijetí, ale i nebývalých darů a vzácných informací. K mé radosti se přidal vděk a vnitřní slib, že ve studiu budu pokračovat.

Nastalo období, kdy jsem musela (a chtěla) to čerstvě poznané ihned uvádět do praxe. Následující lekce mi daly návod, jak o sebe pečovat, zvláště o svoji duši, o svůj energetický systém, o své vztahy, jak čistit své tělo, podvědomí, emoce a myšlenky, jak uzdravit bolístky z minulosti, jak najít své životní poslání a naučily mne rozlišovat, co je prospěšné a co nikoliv. Byly mi znovu připomenuty morální principy a že zázraky, které se zdají neuvěřitelné, mají své zákonitosti a nejsou zas až tak nedostupné.

Bylo to období pilné práce, v jejímž průběhu došla řada i na zkoušky, jestli se mi daří nabyté vzdělání skutečně praktikovat. Po jedné takové zkoušce jsem dostala víc než jen jedničku s hvězdičkou. Odměnou byl nepopsatelně nádherný pocit, kdy nejen mým srdcem proudilo velikánské množství štěstí a radosti ze života…něco jako když jste velmi zamilovaní, ale ta láska se nevztahuje k jednomu člověku (vztahuje se ještě dál než na všechny lidi na světě 🙂 Pohnutek, který tomu předcházel, byl o nalezení pokory. Od té doby vše dosud poznané dostalo několikanásobně hlubší rozměry. Zároveň to bylo potřeba k úspěšnému absolvování lekcí následujících.

To, co se při nich dělo, se ani nedá vypovědět natož popsat. Když se o to alespoň stručně pokusím, udělalo se při nich takové práce jako kdybych několik životů chodila na všelijaké léčivé terapie, na všechny rodinné konstelace a všemožné semináře o vnitřním rozvoji, které se dnes nabízejí. A možná, že by ani to nestačilo k výsledku, který se stal při těch posledních lekcích mé nejlepší školy do života.

Úspěšně jsem absolvovala. Stal se ze mne z velké části očištěný soběstačný člověk s uzdravenými hodnotami, s aktivním spojením se svým tělem a duší, zodpovědný za své zdraví, emoce a myšlenky, se kterými již dokáži pracovat, se schopností učení se rozeznat pravdivé od falešného, dobré od záludného. Zní to jako pohádka, však jedná se o skutečné poznání. Přála bych ho každému člověku.

Tato škola, kterou popisuji, mě stála méně než ledajaký několikadenní seminář, i když její skutečná hodnota je k nezaplacení. Zvláště učitelé v ní působící. Jejich životní výuka dosahuje dál než ta nejlepší lidská univerzita na světě. A s tím i ty nejtěžší zkoušky, jaké si ani nedokážeme představit, kde úspěšně projde jen ten nejpoctivější a nejčistší. Děkuji jim z celého srdce za jejich službu!

A aby toho “nebylo málo“, díky této škole jsem poznala báječné lidi a s nimi teď přispíváme na tento web o skutečné radosti ze života. Děkuji za vše projektu SanoKunDio®!

S láskou

Lufka