Záchrana před operací a utracením

„Rád bych se s vámi podělil o příběh mého milovaného psa Jima.  Je to pětiletý francouzský buldoček. Při narození nám bylo sděleno, že má šelest na srdci, ale postupně tento problém samovolně zmizel. Jedna vada ale zůstala, od narození neslyší. Jinak byl celý svůj život zdravý, hravý a stále radostný. Avšak v posledním půl roce ztrácel postupně chuť do života. Nejprve to byl jen nezájem o okolí, nechtěl se mazlit, hladit, dokonce přestal  spát s námi v posteli, kam se vždy rád schoulil. Bylo evidentní, že se s ním něco děje. Veterináři však v tomto období nic neshledali, nedokázali určit diagnózu, a tak jsem přičítal jeho nechuť k životu k tvrdohlavé buldočí povaze. Po 2-3 měsících se k tomuto zvláštnímu chování začaly objevovat další potíže. Jimísek začal po prudkých pohybech a při chůzi zvracet, zvracel i když měl zájem např. o fenku. Po vyšetření u veterinářů mu byla nově zjištěna voda mimo dutiny břišní a kolika ledvin. Jednu ledvinu měl zvětšenou jako dospělý rotvailer, druhou naopak menší než normálně. Veterinář navrhl dietu a klid a dávení jsme zastavovali pomocí léků. Uběhl zhruba týden a Jim se zničeho nic začal klepat v zadních partiích. To jsem zpozoroval večer před spaním. Ráno již Jim nechtěl ani vstávat, ale s pomocí ještě celý den chodil, občas škobrtnul, ale udržel se na nohách, ačkoli se motal. Večer již ale nemohl na zadní packy a já doufal, že se z toho vyspí a ráno mu bude hej. Naopak ráno již nebyl schopný se ani postavit na přední nohy. Šel jsem Jima venčit způsobem, že jsem ho vynesl ven a držel ho na šále, aby neležel a mohl alespoň vykonat potřebu. Moje snaha mu pomoci byla marná, nebyl schopen ujít ani krok potřebu nevykonal a jeho ochrnutí se prohlubovalo. Veterinářka po mém popisu tohoto stavu, kdy ochrnutí přicházelo postupně, zhodnotila případ jako velmi vážný. Blokaci páteře zavrhla, jelikož to vše přicházelo postupně během dvou dnů. Přiklonila se k tomu, že se jedná o infarkt míchy nebo podobně závažnou příčinu. Po mnoha testech, kdy Jim na nic nereagoval, to vypadalo velmi zle. Měl jistě velké bolesti ale nemohli jsme mu ulevit ani injekcí, protože by to byla zátěž pro jeho ledviny.  Byl jsem v koncích a zoufalý. Jim je jak mé dítě a já jsem si nedokázal představit život bez něj. Byl jsem objednán k neurologovi, který navrhl  složitou operaci, kde byla ale velmi malá pravděpodobnost na přežití kvůli nedostatečné funkci ledvin.

Díky mé tetě jsem se dověděl o paní Wenkeové a jejích schopnostech uzdravovat nejen lidi, ale i zvířata, a tak jsem se rozhodl, že ji požádám o pomoc. Jim už vůbec nechodil a já jsem byl naprosto zoufalý. Ráno jsem paní Wenkeové zavolal. Byl jsem překvapen, když jsem dostal nejbližší možný termín návštěvy, ale ten byl určen pro mě. To jsem ještě netušil, že Jim byl již během hovoru uzdravován a já budu zanedlouho přítomen zázraku. Bál jsem se o Jima, a tak jsem šel po telefonátu ještě k veterináři a zde se odehrálo to, co jsem popisoval výše. Doktorka mě uvědomovala o tom, že nevidí naději, že by se mohl Jimův stav začít ještě zlepšovat. Příznaky nasvědčují  infarktu míchy a že ať počítám s nejhorším. Pakliže  neurolog (vyhlášený specialista v Praze)  vyhodnotí tuto příčinu také, ať se raději rozhodnu pro eutanázii, aby se Jim netrápil. Odcházel jsem  z veterinární kliniky jako omráčený. Jima jsem vyvezl do parku a doufal jsem, že se alespoň vymočí. To jsem ještě netušil,  čeho budu po telefonátu s paní Wenkeovou svědkem. Přímo před mýma očima se odehrával zázrak uzdravení. Jim se poprvé po dvou dnech  sám postavil na nohy a vykonal obě potřeby. Jeho krok byl ještě nejistý a opatrný, ale v mých očích naprosto zázračný. Od telefonátu s paní Wenkeovou, který jsem uskutečnil ráno, se Jim po třech hodinách postavil na nohy a vše se obracelo k dobrému. Po tom, kdy na veterině Jimovi nedávali téměř žádné šance na přežití, se stal tento zázrak a tak to ohodnotila i veterinářka,  za kterou jsem jel po pár hodinách znova Jima ukázat. Ta jen nechápavě koukala, že to opravdu musí být dle jejích slov zázrak. Jim se od této doby jen zlepšuje, má opět radostný vztah k životu, zájem o okolí, přibral během měsíce dvě kila a jeví se velmi zdravě. Mně spadl kámen ze srdce a uvědomil jsem si, že skutečně existují věci mezi nebem a zemí. Také jsem se dozvěděl, že bylo velmi důležité, abych byl také já ošetřen Božím světlem, což by se bez Jimových potíží asi nestalo. Tímto bych chtěl paní Wenkeové velmi poděkovat a všem vzkázat, že zázraky se opravdu mohou stát, pokud v ně věříme.“

Ještě jednou děkuji

Záveský Jan