Dnešní doba je dobou těžkou pro každého z nás. Každodenní kolotoč povinností nám bere mnoho sil a času, jež bychom mohli věnovat sami sobě, péči o své blízké nebo radosti z maličkostí, které se nám dnes a denně dějí a my je nedokážeme do plna vychutnat.

Do toho všeho potkáme spoustu lidí, kteří nám, opatrně řečeno, nemají chuť zvednout náladu, ale právě naopak ji zkazit a v horším případě ponouknout k pocitům nevraživosti, zloby, křivdy a hněvu.

Pokud máme schopnost tyto nálady snadno odehnat a víme, jak na to, je to skvělé, ale většinou je tomu přesně naopak. Letité křivdy v nás leží jako kámen v jezeře a není moci, která by nás přinutila změnit postoj a hledět na našeho bližního jinýma očima. Ani upozornění v podobě nemocí a nepohod nás nepřinutí podívat se na tato dění v širších souvislostech.

Tak schválně – představte si, že vše kolem nás, včetně nás samých, je pouze vibrace, věci tvrdé a těžké mají nízkou, hutnou vibraci a věci lehké nebo tekuté mají vibraci vyšší. Čím je vibrace vyšší, tím je pro pozorovatele méně zaznamenatelná. Naše těla sestávají převážně z vody, je hlavním hybatelem všech měřitelných pochodů, které se v našem hmotném těle dějí.

Pokud na sobě člověk setrvale duchovně pracuje, dříve, či později zjistí, že se mu nedějí dobré či špatné věci, ale děje se mu přesně to, co je pro něj v dané chvíli nejvhodnější pro jeho růst.

Začne chápat, proč potkává toho, koho potkává a pochopí, proč se mu některé nepříjemné životní situace stále dokola opakují. Jednoduše proto, aby se z toho ponaučil. Pokud tak učiní, není  důvod, aby se mu tato nepříjemnost dále opakovala. Takový jedinec už necítí nenávist k někomu, kdo se zachoval nevhodně, protože chápe, že to bylo nutnou částí jeho životní školy. Ruku v ruce jde i nárůst vibrací tohoto jedince, který stále snáze a snáze zdolává úskalí životních nepohod a bere si z nich ponaučení.

A jsme zpátky u té vody. Pokud je voda teplá, má vyšší vibrace, zrychlí se pohyb molekul a pokud se nachází třeba v louži a skrze tuto přejede například kolo, tedy naruší klidnou hladinu, má tendenci vtéci zpět na původní místo a za pár vteřin ani nepoznáte, že byla klidná hladina narušena nějakým objektem. Naproti tomu pokud je voda zmrzlá do podoby ledu, tedy má nižší vibrace a pomalý pohyb molekul, průjezd jízdního kola má na louži fatální následky v podobě zborcení a rozlétnutí se do všech stran.

Stejně tak jako výše zmíněné louže reagujeme my, lidé, na své okolí. Pokud máme tendenci měnit sama sebe k lepšímu, odpouštíme svému okolí větší či menší prohřešky vůči naší osobě a především se snažíme pochopit, co je příčinou tohoto dění, naše vibrace jsou vysoké a nepříjemné životní události námi „přejedou“, aniž by měli za následek náš rozpad v jakékoliv podobě. Možná zakolísáme a hladina se zčeří, ale za krátký čas budeme opět celiství a o to silnější.

Naproti tomu, pokud žijeme zlobou, hořkostí, negacemi a neodpuštěním, jsou naše vibrace nízké a každá další těžká životní událost má za následek ztrátu dalšího kousku naší osobnosti, neboť v tom okamžiku jsme ledem, z něhož odlétávají další a další kousky, až nakonec nezbude nic. Tato louže byla odkázána k zániku.

Je na každém, zda bude tou či onou vodou, tím či oním skupenstvím. Chápající a odolnou variantou nebo tvrdou a nepoddajnou, nemocnou a nemohoucí, která dříve, či později zmizí, aby mohlo na jejím místě vzniknout něco nového, více přizpůsobivého. Nikoho nelze nutit, aby se stal něčím, čím nechce být. Jen je potřeba nésti následky svého konání a připravit se na sklizení všeho, co jsme zaseli.

Nakonec je vždy nastolena rovnováha. Navzdory všemu po zimě přichází jaro a led se vždy stane vodou. Třeba jinde a za jiných okolností. Stvořitel má nekonečnou trpělivost a narozdíl od nás odpustí vše a dá nám novou šanci.

Přeji si v tomto ohledu, aby zima už nepřicházela a na této planetě se rozhostil čím dál větší klid, radost a pochopení všeho a všech.

Milo-uš