Protože vesmír byl také stvořen – Stvořitelem. Je to jako kdybych obdivovala jablko, uctívala ten krásný plod a přitom přehlížela strom, na kterém vyrostlo. Ten strom mu dal život. A Bůh dal život tomu stromu, stejně jako mně, vám, Zemi a vesmíru.

Proto se s děkovnou či prosebnou modlitbou nemohu obracet k části stvořeného nýbrž k Tvůrci všeho stvořeného.

Pozoruji, že některé lidi slovo Bůh dráždí, reagují při jeho vyslovení strachem, obranou, útokem či uzavřeností. Anebo s výsměchem, že jsou k takovýmto „věcem“ skeptičtí. To slýchávám poměrně často. A ani si neuvědomí, že díky Němu dýchají, tluče jim srdce, že všechna ta živoucí energie je z Něho. Těžko se mi vysvětluje, že za Bohem nemusí nikam chodit, že být s Bohem neznamená dělat nějaké rituály či se někomu z lidí podřizovat.

Vzhledem k tomu, že díky svému poznání už nepochybuji, že se duše člověka rodí mnohokrát a byla účastna veškerému dění lidské historie, tak v nás jisté i velmi nepříjemné události zůstaly uloženy. Jménem Boha bylo napácháno mnoho bolestivého. A protože naše podvědomí nezapomíná, tak nás naše zdánlivě zapomenuté vzpomínky ovlivňují.

Jenže je potřeba si uvědomit, že všechny ty ošklivé lidské činy nemá na svědomí Bůh, ale lidé sami – ve své honitbě za mocí uškodili lidem i Božímu jménu.

Kéž by byl vyslyšen můj vzkaz, aby si každý z nás uzdravil svůj pohled na Boha, aby skrze informace a uvědomění otevřel a očistil sám v sobě svůj vztah k Němu. Ke komu jinému se mohu ve svém někdy nelehkém putování světem obrátit, než právě k Bohu – k té všeobjímající lásce, všemohoucí moci, nekonečné vševědoucí tvořivosti?

Mé „vzpomenutí si“ na Boha se událo před několika lety. Dívala jsem se na film s duchovní tématikou, který mi způsobil hluboký pohnutek. A já v obrovské lítosti s každou slzou velkou jako hrách propouštěla svůj stud, že jsem Ho tak dlouho přehlížela. A On přitom celou dobu nade mnou bděl a čekal, až „zaťukám“.

Bůh mi odpustil a já odpustila sobě. Od té doby má pro mne význam pojmu Láska přesah mnohem hlubší než jaký jsem kdy poznala.

Boha nelze vidět a přitom je všude a ve všem. Boha nelze pochopit, ale Boha lze cítit.

Přeji nám všem, aby Boží jméno zazářilo vnitru každého živoucího tvora a nechalo se Jím vést po cestách světla a dobra, které se mají stát cílem našeho pozemského putování.

 

Lufka