Zázračné i důstojné rozloučení

„Chci se podělit o krásnou a velmi důležitou zkušenost, kterou naše rodina mohla zažít ve spojitosti s odchodem našeho psa Sama. Jeho dva příběhy si můžete přečíst v sekci „Uzdravení mazlíčci“ pod názvem „Pes Sam“.

Tato psí duše byla od svého narození absolutně věrná svému poslání, které plnila v rodině Bohem jí předurčené. Náš Sam byl výjimečný svou klidnou, trpělivou a citlivou povahou i chováním. Jeho láska k nám neznala hranic. Služba, jež nám prokazoval, spočívala v tom, že z nás na nevědomé úrovni stahoval negativní energie, čistil naše energetická těla, která jsme si zanášeli nevhodným myšlením i skutky. Byl s námi vždy, když jsme byli v přítomnosti nějakého negativního člověka, aby nás ochraňoval. Byl naším energetickým štítem. Je dobré si uvědomit, že zvířecí (v tomto případě psí) duše je ve vývoji postavena na nižším duchovním stupni než člověk, tudíž k sobě přitahuje nižší energie, a tímto člověku prokazuje velikou službu v podobě ochrany. My lidé oplátkou můžeme této duši pomoci v jejím vývoji prostřednictvím našeho respektu, úcty, lásky a starosti. Toto a mnohem více mi ukázal náš Sam, kterému tímto děkuji za vše, co pro nás vykonal, jak obtížné zkoušky přetrpěl a kolik lásky a uvědomění nám přinesl. Miluji Tě.

Nyní bych se s vámi ráda podělila o výjimečný zážitek, který se nám ve spojitosti se Samem udál, tentokráte přímo při našem posledním rozloučení.

Díky Centru pro zdraví vím, že duše, která ukončila svůj pozemský život, ještě zhruba po tři dny setrvává v blízkosti svého hmotného těla. Náš Sameček odešel ve spánku, dostalo se mu nejvyšší milosti Boží. Po dobu tří dnů jsme našeho pejska ponechali doma, přikrytého dekou, s křížem a zapálenou svíčkou. V tento čas jsme se mu nad jeho tělem vroucně omlouvali za hříchy, kterých jsme se na něm dopustili, a prosili za odpuštění. Též jsme pronášeli prosebné modlitby k Bohu, aby tuto duši k sobě pojal a ochraňoval ji na cestě k Němu. Byly to pro nás bolestné, ale velice významné okamžiky.

Místo pro jeho hrob jsme zvolili v blízkosti lesa, na volném prostranství, abychom mu poskytli svobodu, volnost a již ho ničím nesvazovali.

V samotný den pohřbu byla velká inverze. Mlha a šero, které trvaly již několik dní. Však v čase, kdy jsme kopali jeho hrob, se zčista jasna mraky rozestoupily a začalo svítit slunce! Toto trvalo po celou dobu přípravy hrobu. Když jsme byli s prací hotovi, v minutě se opět nebe zatáhlo a padla mlha. Poté jsme přivezli našeho pejska, abychom ho uložili do země a naposledy se s ním rozloučili způsobem, jenž si zasluhoval. V tuto dobu se nebe opět rozestoupilo a začalo opět svítit slunce. Nejdříve jsme zapálili bílou šalvěj a očistili jím místo Samova odpočinku, sebe i tělo našeho pejska. Spolu s ním jsme do hrobu také dali věci, které měl nejraději (balónky, kamínky, něco dobrého na zub, obojek a kříž). Poté jsme pronesli společnou modlitbu, v níž jsme prosili všemohoucího Boha, aby si jeho duši vzal k sobě. Prosili jsme opět za odpuštění a každý poté připojil osobní vzpomínku a poděkování. Bylo to opravdu překrásné a velice dojemné. Na úplný závěr jsme Samečkovi zazpívali několik veselých písniček o psech a koních a smáli se. Poté jsme se odebrali k odchodu. A v ten okamžik se nebe nad námi opět uzavřelo a my jen v úžasu sledovali, jak se na nás opět valí hustá mlha a opět začalo být sychravo.

Po tomto, pro nás tak významném aktu, se nám ulevilo a již jsme nikdo netesknili a nesmutnili. Jsem přesvědčena, že v ten den si Bůh vzal Sama k sobě, za což jsem neskonale šťastná a stále Boha prosím, aby na sebe Samečkova duše mohla v příštím životě vzít podobu člověka. Věřím, že mě vyslyší. Děkuji všem z Centra pro zdraví, co pro nás dělají, protože jen díky nim jsem tam, kde jsem a vím, co vím.“

Vroucně děkuji!

Tamara Klofandová