Opět ke mně přichází nějaká nehezká zpráva…v Moskvě zasáhl startující letadlo blesk, polovina pasažérů nepřežila požár, který následoval při nouzovém přistání. A já pozoruji, jak reaguji… vrátí se mi manžel ze služební cesty? A co přátelé, kteří často někam cestují. A mé dítě, které chodí přes hlavní silnici každý den do školy? A vnímám, jak mne začíná paralyzovat strach. Stačí chvilinka, přidají se myšlenky a destruktivní fantazie se roztáčí a ničí vše hezké, co by přítomná chvíle mohla přinést.

Tenhle pocit důvěrně známý, zažívaný nesčetněkrát za život… Často jsem se mu poddávala, třeba za bouřky jsem byla úplně nervově zhroucená, jak jsem se bála. Když mne přepadával strach o mé blízké, tak mne to v době, kdy jsem ještě vlastnila mobilní telefon, nutilo telefonovat či psát smsky, abych se ujistila, že jsou v pořádku. Emočně rozhozená a přitom se nic nedělo!

Jak kráčím životem s duchovním poznáním, konečně přicházím na zjištění, že můj strach je vlastně nedůvěra v Boha, v Sílu, která vše stvořila a řídí. I když se s lidmi dějí zlé věci (za které si mohou sami), jsou stále pod Božím dohledem a péčí.

Strach ze smrti nedovolí uvidět, že odchod z tohoto života je cestou Domů a je moudře naplánován pro každého z nás. Že zranění, ke kterým dochází, může být prozřením, abychom si srovnali životní hodnoty.

Tak proč se bát? Myslím, že Boha mrzí, že Mu nedůvěřujeme, protože si tím sami sobě ubližujeme, bezdůvodně se okrádáme o radost ze života a o důvěru, kterou můžeme duchovnímu světu dát – takový velký dar jsme dostali!

Dostali jsme i emoci strachu a ta patří tam, kde je na místě jako je varování při skutečném ohrožení života, kde nám či někomu jinému může opravdu zachránit život.

Je velmi nezdravé zažívat strach, když sledujeme vypjaté filmy či sledujeme tragické zprávy (ještě, že nemám televizi, bylo to velmi chytré rozhodnutí 😊)

Pozoruji svůj občasný strach o děti a manžela… možná je zatím ve skutečnosti strach z toho, že bych si mohla vyčítat, co jsem pro ně neudělala a udělat mohla, že se k nim chovám, jak nechci. A mám pro svůj strach řešení – změnit svůj přístup k nim!

Mám strach cválat na své kobylce… hledám, co je za tím … možná přeceňuji své síly a mám sebe i koně trénovat pozvolněji? Anebo mne ještě dostatečně nerespektuje? Zřejmě mám ještě nějakou práci, abych se pro ni stala přirozenou autoritou… Prozkoumávám svůj strach a nacházím skutečné důvody, které mají řešení.

Je mi dopřáno, aby se ke mně dostávali informace o průběhu transformačního procesu. Jsou to závažná sdělení, na které mám tendenci reagovat hlubokým strachem. Ten ale odchází, když na sobě pracuji a odstraňuji ze svého života své bez lásky nezdravé postoje. A vše ostatní odevzdávám Nejvyššímu Dobru.

Všechny naše myšlenky a emoce se shlukují a nad našimi hlavami se spojují v mračna, která pak zpětně působí na vše živé na planetě. Přebírám zodpovědnost a už nechci živit mrak strachu.

Vyžaduje to úsilí, ale je to ohromná úleva být v harmonii, nenechat se ovládat a žít v důvěře v Boží spravedlnost, ochranu a neskonalou lásku.

Psáno pro sebe a pro všechny lidi na celém světě s láskou a hlubokým přáním touhy a odvahy posílit v sobě to ušlechtilé a dobré.

Lufka