Rádi bychom se zde s vámi podělili o zdroj našeho poznání, která je uloženo v níže uvedených knížkách. Provázejí nás na naší cestě za zdravím a k radosti ze života. Jsou plné návodů, jak se můžeme sami uzdravovat a jak uzdravovat své nezletilé děti bez lékařů a léků. Provází nás také současným procesem transformace. Autorkou knih je duchovní léčitelka, které jsme vděčni za pomoc. Knihy jsou zároveň energetické zářiče, které na čtenáře blahodárně působí. O knihách se můžete dozvědět více …

Pokud by vás zajímal rozhovor se zakladatelkou projektu SanoKunDio®

pak vás odkazujeme na hlavním článek říjnového čísla časopisu Meduňka (10/2018)  s výstižným názvem UZDRAVIT SE ZNAMENÁ STÁT SE LEPŠÍM ČLOVĚKEM.  Článek se setkal s nebývalým ohlasem čtenářů a zájmem o knižní edici duchovní léčitelky, kterou vám zde představujeme.

Vřele doporučujeme.

Časopis si v elektronické podobě můžete objednat ZDE.

https://www.alza.cz/media/medunka-10-2018-d5467458.htm

NOVINKA

Autor:   Jožka Wenkeová
Vydání: 2019 (1. vydání)

Úryvek z knihy:

„…Moderní Etikoprevence® přináší lidem velkou naději na skutečné uzdravení. Bez obnovy etického chování se ale nikdo neobejde. Vše zlé, co lidstvo v současné době prožívá, vzniklo a je ovlivněno neetickým bezohledným chováním jednotlivců a společností, které vytvořily systémy, v nichž jsou lidé cíleně zotročováni. Ziskuchtivost zcela ovládá jejich mysl, jednání, postoje i pohled na život. Bohatství se stalo jejich modlou, dosahují ho za cenu podvodů, ničení přírody, a právě lidé těmto systémům slouží. Předhánějí se jeden před druhým, aby si dokázali, jak jsou jedineční, neochvějní a neporazitelní. Je to ukázka toho, kam člověka dovede jeho nepokora a bezbožnost…“

 

Autor:   Jožka Wenkeová
Vydání: 2015 (1. vydání)

Úryvek z knihy:

„…Někteří hledají pomoc pro uzdravení fyzického těla, jiní pomoc pro svou duši a někteří hledají duchovní poznání. Každý pátrá zdánlivě po něčem jiném, ale ve skutečnosti hledají všichni totéž. Hledají pravdu a Boha, aniž by si to uvědomovali. To, že se rozhodli hledat, nepocházelo z jejich rozumu, ale bylo jim to vnuknuto. Důležité je, že se do hledání pustili. I to je oproti ostatním pokrok. Hledají pomoc v terapeutických metodách, v přírodním léčení, v čínské medicíně nebo v homeopatii, pátrají v oblasti energií, obracejí se na anděly a hledají také mezi léčiteli. Ale nenapadne je, že by mohli hledat pomoc Boží. A tak začíná další koloběh od knihy ke knize, od terapeuta k terapeutovi, od homeopata k homeopatovi, od jednoho Číňana k druhému, od masáže k masáži, od reiki k shambale, od anděla k andělu, od léčitele k léčiteli. Vždy se zdá, že se stav trochu zlepšil, ale pak se zase zhorší, a tak se někteří opět vrátí k injekcím, lékům, operacím a holím. Ti, kteří se ještě nevzdali, mají naději, že nakonec najdou pravdu o tom, jak to s nemocemi a uzdravením skutečně je…“

 

Autor:   Jožka Wenkeová
Vydání: 2012 (2. vydání)

Úryvek z knihy:

„… Celý život jsem byla ateistou. Nezabývala jsem se tím, co je Bůh, ani tím, zda existuje či nikoliv. Žila jsem v době, která slovo Bůh odsuzovala. Právě tato doba mě také poznamenala. Patřila jsem mezi lidi, kteří nečetli, kteří prožívali každý den jen odchodem a příchodem ze zaměstnání, kam jsem chodila i já pouze vydělávat peníze. Zbývající čas jsem promarnila sledováním televizních programů. Za vrchol svého snažení jsem pokládala čistou domácnost a přípravu chutného a vydatného jídla. Příliš jsem se nelišila od ostatních žen. Neznala jsem kulturu ani nic jiného, co by povzneslo mého ducha. Můj život byl jednotvárný a později i nešťastný vlivem rozpadu manželství, které nevzniklo z lásky, ale z pouhé náklonnosti. V osmatřiceti letech se začalo hroutit mé zdraví. Nechápala jsem tehdy, jaká by mohla být příčina. Přisuzovala jsem to všemu možnému, jenom ne tomu, že by mé nemoci řídil duchovní svět. Tak jako ostatní jsem byla přesvědčena, že nemoci přicházejí a odcházejí, aniž by měly nějakou další podstatu. Nezajímala jsem se o to, co mi chce moje nemoc sdělit. Přijala jsem ji jako součást svého života a jen jsem čekala, kdy mě sama opustí. Čekala jsem, aniž bych se o své uzdravení sama nějak přičinila. Spoléhala jsem na lékařskou péči, ale postupně jsem si uvědomovala, že ani ta není všemocná. Právě léky tlumily řadu let mé bolesti a umožňovaly mi docházet do práce. Stala jsem se na jejich užívání závislou. Tak procházel den za den a já jsem již přestávala věřit, že se někdy uzdravím. Neviděla jsem žádnou naději. Přišla ale životní krize…“

Autor:   Jožka Wenkeová
Vydání: 2012 (2. vydání)

Úryvek z knihy:

„….Nikdy neprohlašujte, že jste někoho vyléčili vy, neboť jediní, kteří mají zatím právo léčit, jsou lékaři. V některých zemích již lékaři s léčiteli spolupracují. A jedině tak se může léčitel stát součástí léčebného procesu. Pokud se budete této zásady držet, pak se nemusíte obávat žádného postihu. Pokud zůstanete pouze zprostředkovatelem uzdravující energie, a tak to skutečně je, pak jste nenapadnutelní. Nesmí se také stávat, že se léčitel zpronevěří pravidlu, které určuje, že každý má právo si zvolit, kdo ho bude léčit. Proto by nebylo správné zakazovat komukoliv, aby navštěvoval lékaře, pokud si to přeje. Nebylo by také správné zakazovat užívání chemických léků, pokud se pro to klient rozhodl. Není žádoucí kritizovat způsob léčby, kterou zahájil lékař. Nezavdávejte příčinu tomu, aby se někdo zasadil o zákaz léčení Božím světlem. Nedopusťte také, aby se o léčitelích hovořilo jako o lidech, kteří si na své živobytí vydělávají podvody. Bylo by pošetilé myslet si, že se skutečný léčitel dočká uznání, pokud někoho vyléčí poté, co se to nepodařilo celé řadě lékařských specialistů. Stejně tak by bylo pošetilé si myslet, že pokud někdo odbourá používání chemických léků, dostane od farmaceutické firmy odměnu. Nic takového nelze očekávat. Proto je třeba smířit se s tím, že léčitelé budou vždy poskytovat své služby v tichosti. Nechají si zaplatit pouze čas strávený s klientem, protože čas každého člověka má svou hodnotu a čas léčitele také… “

Autor:   Jožka Wenkeová
Vydání: 2014 (1. vydání)

Úryvek z knihy:

„…Všechna uvedená sdělení vám mohou být užitečná, pokud se naučíte vnímat vše, co se s vámi a kolem vás děje z duchovního pohledu, a ne pouze z pohledu materiálního tak, jak je to u lidí běžné. Otevře se vám zcela nový svět, plný tajemství a zázraků. Budete si připadat jako v nekonečném pohádkovém příběhu, kterého jste ale nedílnou součástí. Každé duchovní poznání vám otevře pomyslné dveře, za nimiž se ukrývá další a další. Vydáme se společně s duchovními mistry za poznáním duchovních příčin zdravotních příznaků a poruch, vzniku diagnóz – nemocí a jejich duchovních výkladů. Některá sdělení nebudou patřit do žádné z těchto skupin, ale budou pro vás jistě zajímavé a poučné. Každý člověk, který touží být šťastný, potřebuje dosáhnout stavu harmonie, kdy štěstí prožívá jeho vlastní duše. Aby mohla být duše šťastná, potřebuje plnit své poslání a k tomu je nutné vytvořit pro ni příznivé podmínky. Duše potřebuje pro svůj vývoj až na výjimky zdravé fyzické tělo, a o to by se měl každý člověk zasloužit sám. Je to pouze váš úkol a nikoho jiného, protože duše je vaší podstatou a vybrala si pro svůj život na Zemi právě vás a nikoho jiného…“

Autor:   Jožka Wenkeová
Vydání: 2016 (1. vydání)

Úryvek z knihy:

„… Boží láska je všemocná. Je to energie, která se podílí na všem, co člověk ve svém životě prožívá. Bdí nad každým člověkem, sleduje ho a také ho vede. Nedovedete si představit, jak mocná je to síla, nedovedete si představit, že s pomocí Boží lásky můžete změnit cokoliv, pokud si ji přivoláte na pomoc. Bude vás ochraňovat, poslouží vám, pokud se potřebujete uzdravit, pokud potřebujete uzdravit vztah s druhým člověkem, pokud potřebujete pomoc při hledání svého poslání. Pomůže vám podat fyzický výkon, na který byste sami nestačili. Každý, kdo již poznal bezmeznou moc Boží lásky, již nikdy nemusí mít z ničeho strach. Cokoliv prožíváte ve svém životě, můžete prožívat s pomocí Boží lásky. Pokud se sjednotíte s Bohem, budete mít stále tuto pomoc, která jen čeká, kdy se na ní obrátíte s prosbou. Proto, abyste měli tuto nejmocnější sílu vesmíru k dispozici, se potřebujete sladit s Božími zákony a žít neustále v souladu s Boží vůlí. Potřebujete také pochopit, že Boží láska není nápomocna těm, kteří s ní v souladu nejsou. Pokud se někdo dožaduje nejprve pomoci a podle toho, zda se mu pomoci dostane, pak se začne o Boha zajímat, nedočká se. Pokud se někdo dožaduje pomoci, ale nemá víru v Boží všemohoucnost, opět se pomoci nedočká. Boží láska je největší dar, který může být člověku darován a podle toho by k ní měl také přistupovat. S Boží láskou se setkává každý, kdo se dostaví na uzdravující zásah k duchovnímu léčiteli……“

Autor:   Jožka Wenkeová
Vydání: 2013 (1. vydání)

Úryvek z knihy:

„….Ze všech životních prožitků jsem se poučila. Nejprve jsem ale nerozuměla tomu, proč se mi některé věci dějí. Zejména ty nepříjemné. Myslela jsem si, že žiji proto, abych si život užila v radosti a ne proto, abych měla neustále nějaké problémy. Dlouho jsem také nevěděla, kdo vlastně jsem, proč tu jsem, kam jdu, zda tam dojdu, jak dlouho tam půjdu, jaký význam má můj život a co bude, až skončí. Po smrti svých blízkých jsem si uvědomila, že nadobro zmizeli a pak nebylo nic. Říkala jsem si, že když oni zmizeli a pak nebylo nic, tak se mnou to dopadne stejně. Při tomto pomyšlení mi připadalo, že můj život nemá žádný smysl. Představa, že se tu objevím, dobře si to tady užiji a pak zase zmizím beze zbytku, byla tak trochu směšná, ale představa, že se tu objevím, budu mít jen problémy a pak zmizím beze zbytku, byla směšná ještě víc. Zbývala ještě jedna představa, že chvíli se budu mít dobře, chvíli zase špatně a pak teprve zmizím. Tato představa se mi zdála být přijatelná, pokud by mi zkušenosti získané životem na Zemi k něčemu posloužily. Že bych se z různých situací, které jsem prožila, poučila. To ale nehrálo s tím, že zmizím beze stopy. Postupně se u mě tedy vytvářela představa, že nejsem jenom to, co vidím v zrcadle, ale že je tu ještě něco, co mou fyzickou smrt přežije. Podivné bylo, že se těmito otázkami veřejně nikdo nezabýval. Dokonce ani ve škole se o tom nemluvilo. Všeobecně se věří tomu, že náš život skončí poté, co naše tělo někdo spálí nebo zakope do země. Tuto představu přijala většina lidí za svou…“

Autor: Tomáš Sedlák
Vydání: 2019 (1. vydání)

Úryvek z knihy:

Všechny vzpomínky měl za zády a před sebou nový svět. Nevěděl, co ho čeká, za to si ale byl jist, že všechno zlé i dobré musí přijmout a ve všem musí hledat znamení. Nic v jeho příběhu už nebylo náhodou a tohle slovo se stalo tím nejsměšnějším a nejobyčejnějším, které Mulaj znal. Nebylo tedy ani náhodou, že když došel k bráně, jež se otevírá jen zatraceným, zavolal
na něj její strážce.
„Hej ty, co to máš za nástroj a k čemu ti bude, když jdeš na jistou smrt. Dám ti za něj hadí jed do žíly, abys netrpěl tak dlouho a tak krutě.“ Mulaj nabídku odmítl a pokojně čekal, až mu strážný otevře bránu. Potom se uklonil a vyslovil třikrát Hár ma.
„Tvoje Hár ma je jako moje táhni mi z očí!“ pravil rozezleně strážný, na výraz pohrdání si odplivl a rychle zavřel bránu.
A tak Mulaj opustil své rodné město. Už se nemohl vrátit zpět, jenom jít do písků pouště, tam, kde není cest ani pěšin, pouze rozsypaná zrnka v mohutných peřinách. Mulaj kráčel směrem, který sám zvolil, a stopy za ním zakrýval vítr, jako by chtěl zahladit cestu zpět. Dargút se dávno ztratil v nedohlednu, a když slunce zacházelo za obzor, ještě dovolilo posledním paprskům
rozsvítit vysoké duny. Jenom ony, Mulaj a pomalu se plnící obloha blikajících teček.

Autor:  Mgr. Zuzana Boháčová
Vydání: kniha pouze v PDF verzi

Úryvek z knihy:

„…Uvědomovala jsem si, že pohled na mě asi není pro kolemjdoucí příjemný, tak jsem se přestěhovala s ručníkem do zákoutí koupaliště pod strom a tam jen ležela s hlavou zabořenou do země a v duchu si říkala: Jak to že okolo mě normálně běží život a já jsem jak mrtvá a je tu jen tělo? Bez prožitku reality okolo mě, bez radosti, bez energie, bez ničeho. Tehdy jsem netušila, že se moje duše již dlouho čistí v jiných dimenzích a že se tím nacházím v jakémsi jiném vědomí, které jsem nedokázala popsat ani sama sobě, natož ostatním. A už vůbec jsem netušila, že tento stav bude trvat dva roky nepřetržitě. Po několika takto prožitých úmorných dnech, kdy jsem neměla už sílu se ani vysprchovat a něco málo sníst, se mé myšlenky začaly ubírat jen jedním směrem: Už tahle dál nemohu vydržet žádný další den, už takhle nemohu žít, nezvládnu to. Přes den jsem se koukala z okna v paneláku v sedmém patře, ve kterém jsem vyrůstala. Vzpomínala jsem na dětství a v myšlenkách se se vším okolo loučila. Opět mě terorizovaly sebezničující myšlenky: Když skočím dolů, bude konec mého utrpení. Tak jsem okno po chvíli zavřela, protože jsem už neručila ani sama za sebe. Ale tyto myšlenky mě trýznily dále. Bylo to hrozné, šílené, nepředstavitelné utrpení. Nepřekonatelné nutkání k sebezničení, které jsem už důvěrně znala z předchozích pokusů. V noci, když dcera i má matka už spaly, jsem se najednou dostala do jakéhosi zvláštního hypnotického stavu…“

Autor:  Mgr. Zuzana Boháčová
Vydání: kniha pouze v PDF verzi

Úryvek z knihy:

„…Také jsem našla její deník, kam si mimo jiné zapsala: Jsem dítě světla, vím to již od svých šesti let, moje kamarádka je také dítě světla a její sestra také. Ve svém okolí s přehledem rozezná vtělenou vyspělou duši a k té přilne. Také krásně zpívá a miluje hudbu, tanec a rytmus. Ale nikdo ji nedonutí chodit do sboru, protože ctí svobodu a touží zpívat, co sama cítí. Stejně tak ji nedonutíme chodit do tanečního kroužku, protože ona si ve své touze po volnosti chce tančit své tance a improvizovat. Vzhledem k její láskyplné povaze nesnáší jakoukoliv nespravedlnost. Když se jí něco takového děje, následují potoky slz a silné emoce. Nesnáší pomluvy a osočování. A vůbec ze všeho nejvíc nesnáší lež. Proto nemůže najít společnou řeč s těmi, u nichž zjistí, že jí lžou. Zapsáno ve věku pěti let dcery: Mami, může Bůh proměnit žábu v prince? Mami, koupají se andělé ve vaně? Mami, Adam s Evou už umřeli? A půjdeme jim na pohřeb? …“