Proč „Klidná duše“? Protože k tomuto „pocitu“ chceme dojít my všichni, aniž bychom si uvědomovali, že opravdu nějakou tu duši máme. Většina z nás chce cítit vnitřní klid, životní naplnění, „jednoduše cítit se dobře“. Ale jak k tomu dojít, proč je důležité se někdy zastavit v tomto zrychleném světě a životě, který vedeme, a proč to vůbec dělat? Proč se nám dějí situace, které se dějí, proč jsme tak často s něčím nespokojeni, proč často obviňujeme druhé? Proč k životní vyrovnanosti a klidu někdy nedojdeme? To jsou časté otázky, které nám naše myšlenky přivádějí do vědomí. Myslím, že každému z nás myšlenky takto běžně plynou.

Věřím, že každý z nás jsme jistě slyšeli nebo četli či v písničkách zaslechli pojem duše. Pravděpodobně většina lidí vnímá „duši“ jen jako pojem, nad kterým je mnoho otazníků. Vzhledem k možnosti informací, které v dnešní době máme, je možné si o „duši“ mnohé vyhledat, ale lidé se ptají, kde tu duši vlastně máme, když ji nevidíme, její pojem není ani zahrnut v knihách, které pojednávají „o lidském těle“. Z tohoto důvodu existují skupiny lidí s názorem „Co nevidím, neosahám si, nepotřebuji k životu a nezajímá mne to“. Pak jsou lidé, kteří si říkají, co je mystické, to mne zajímá a pátrají okolo sebe, a pak lidé, kteří jsou na cestě poznání a zajímají se o svůj vnitřní svět a duchovní růst. Zjišťují, že pokud poslouchají a naleznou souznění se svojí duší (jak se říká – naslouchají intuici, jdou za hlasem svého srdce), mají blíže k nalezení vnitřního klidu a pochopení svého života, a tedy nacházejí to známé „cítit se dobře“.

Já patřím do zmíněné třetí skupiny, která hledá uvnitř sebe. V rámci zdokonalení sama sebe a postupného chápání duchovních záležitostí jsem začala vnímat, že duše je s námi celý současný život a nejen současný, ale byla s námi i v minulém životě a bude i po naší smrti. Dozvěděla jsem se, že vše začíná ještě před naším narozením. Duše si pro svůj růst a své poslání vybírá místo, čas a dobu vtělení, dokonce i rodiče, kteří ji dají potřebné pro její vývin. Jen není vše tak jednoduché, jak vidíme a dokážeme pochopit lidským okem.

Každý z nás má svobodnou vůli, jak povede svůj život, zda bude naslouchat své duši nebo používat pouze rozum. Pokud člověk nenajde v životě své poslání a neposlouchá duši, nejen že nenalezne harmonii v životě, ale stále ho bude hlodat nejedna myšlenka, že něco mu ke „štěstí“ chybí, ač se má materiálně dobře, má spokojenou rodinu a žije „běžný život“. Pokud nepochopíme naše jednání a okolnosti, mohou se opakovat v dalším životě. To jsou ty situace, kdy se lidem dějí věci ne moc příjemné (naříkají na špatný osud), kdy jim duše našeptává, že jdou špatnou cestou. Ale člověk neposlouchá a nepoučí se a svoji zkušenost stále opakuje dokola.  Mnoho lidí, se kterými jsem se setkala, podotýká, že na minulé a budoucí životy nevěří, proč by měli v něco věřit, proč by se měli zajímat o svoji duši, proč mají v tomto životě řešit „poslání své duše“, když zemřou, a poté už nic více nebude?…

Pokud by ale uvěřili, že duši mají, mohli by pochopit, proč se jim v životě děje to, co se jim děje.

Je krásný pocit, když dospějeme k tomu, že se na lidi, se kterými se potkáváme a na své životní situace, o kterých si myslíme, že jsou pro nás stresující, špatné a těžké, můžeme dívat jako na životní výuku, lekce, které nás podněcují k zamyšlení a v podstatě jsou to učitelé našeho sebezdokonalování. Pokud dojdeme ke svému vnitřnímu klidu, poznáme, že nemusíme nikoho posuzovat a odsuzovat, protože každý tady na Zemi plníme svůj úkol. Začínáte pátrat také v paměti jako já, jací lidé se nejčastěji objevují kolem Vás?  Tak už toto je úžasný začátek toho, že se zamýšlíte sami nad sebou…Ze mě už se stává takový pozorovatel okolního dění, že občas zapomenu vystoupit z MHD 🙂

Jsem vděčná, že si má duše vybrala mé tělo, rodiče, místo narození a učí mne díky okolnostem v tomto životě trpělivosti, pokory, poznání, která někdy i bolí. Pochopila jsem, že vše se děje pro mé dobro a díky obrovské trpělivosti nacházím pokoru k životu, Bohu a všem situacím, které mi každý den přináší. Krásné pro mne, jako člověka, je i to, že kromě materiálního světa, který byl pro mne více jak půl života jediným, jsem spokojenost své osoby našla především poznáním života duchovního, jehož tajemství stále hledám. A pokud nalezneme rovnováhu a pochopení materiálního a duchovního světa, můžeme nalézt vnitřní spokojenost…….“KLIDNOU DUŠI“.