Duchovní propad do deprese a  závislostí

33 let – Pozořice, okres Brno – venkov

„Dobrý den,

ráda bych se s vámi podělila o velice cennou zkušenost, kterou jsem na své duchovní cestě zažila v souvislosti s napadením nejvyšší zkázonosnou energií a budu vděčná, pokud tím posloužím někomu dalšímu tak, jako jiné příběhy v rámci projektu dodávaly odvahu a sílu mně.
Jsem klientkou Centra pro zdraví od února 2011 a Všemohoucímu Bohu a paní Wenkeové vděčím za mnohé. V pravdě za svůj život, po jehož velkou část jsem své duši připravovala svým nevhodným myšlením a jednáním, svou lehkomyslností nejedno utrpení. Ale mělo to tak být.

Ačkoliv jsem se díky Centru pro zdraví dostala k mnoha úžasným duchovním tajemstvím o fungování člověka jako celistvé lidské bytosti, o Božích zákonech, řádu světa a života, nebyla jsem schopna tato poznání uvést do praxe a začít se s veškerou vážností starat o blaho své duše. Také jsem nedokázala plně docenit Milost Boží v podobě duchovních ochran před zkázonosnými energiemi ani jeho neskutečnou trpělivost, kterou se mnou měl. Již dlouhou dobu totiž ke mně vysílal jemné i důraznější signály (např. nespavost, nevolnost, otoky, křeče v břišní dutině, na dotek bolavé tělo, špatné sny, veliká únava), které volaly po nápravě mého chybného jednání, jehož jsem se v běžném životě dopouštěla, o němž jsem věděla, ale změna se mi nedařila a stále jsem setrvávala v zajetých kolejích. Byla to snad částečně má pohodlnost, lehkomyslnost, neochota vzdát se svých neřestí a závislostí na slastech hmotného prožívání života, jež mne často přiváděla k hříšnému jednání. Tento můj stav a neschopnost změny jsem si uvědomovala a také mě vnitřně velice trápil, ale pokušení bylo vždy silnější a já mu podléhala zas a znova, neschopna najít motivaci změnit svůj život nikoliv dočasně, ale přijmout duchovní práci na sobě a přiblížení se k Bohu jako svou celoživotní cestu. Děkuji tímto Všemohoucímu Bohu za jeho veliký dar a projev Lásky ke mně, když mne v tomto mém zkázonosném jednání zastavil životní nepohodou. Tuším, že já sama bych trvalé změny nikdy nedosáhla a propadala bych se stále hlouběji do temnoty.

Co si pamatuji, tak jsem vždy tíhla k jídlu a závislosti na něm. Snad to bylo do jisté míry způsobeno i trápením, jež si má duše nesla z minulých životů, o čemž se zmiňuji ve svém prvním příběhu. Má závislost byla opravdu silná, kdy jsem se dokázala přejídat nepřetržitě celé týdny téměř až do bezvědomí. Bez ohledu na negativní dopady, jež jsem pociťovala na svém fyzickém těle i psychice. Byla jsem totiž se svým životem dlouhodobě nespokojena (vykonávala jsem práci, která ubíjela mou duši a i ve volném čase byla má duše vždy na úplném okraji mého zájmu). Jako doplněk k přejídání se u mne rozvinula i jiná závislost – sledování filmů a jejich nelegální stahování na internetu. Celé dny jsem proseděla před televizorem s plnými talíři nezdravých pochutin a sledovala nevhodné filmy, které zahlcovaly mé podvědomí neskutečným balastem, o mentálním a emocionálním těle nemluvě. Deprese, nepěkné sny, vnitřní bolest duše a výčitky svědomí, jež z mého jednání pramenily, byly opravdu velké, ale ani ty mne nedokázaly přinutit s tímto skoncovat. Byla jsem v rozjetém vlaku a nebylo v mé moci z něho bez pomoci Boží vystoupit. V návaznosti na výše popsané se u mne nenápadně začala objevovat další závislost, tentokrát na alkoholu. Po přejídání jsem si vždy dala malou štamprdli slivovice „na trávení“. Abych odlehčila tělu. Nebo se také stávalo, že jsem si před přejedením, kterému předcházelo hladovění (abych si to potom večer mohla „užít“), dala pivo. Na lačný žaludek jsem pociťovala příjemné uvolnění a jakousi euforii způsobenou alkoholem. Dalo by se říci jakousi falešnou radost a bezstarostnost. Život byl najednou příjemný a vůbec ne tak hrozný. Ovšem jen do doby, než účinek alkoholu vyprchal. To byl potom život nesnesitelný. A tak jsem začala pít. Nejdříve jen u přejídání, potom celodenně. I v práci. Byla jsem schopná za den vypít téměř celou láhev becherovky, nebo slivovice, vodky… všeho, co mi přišlo pod ruku. Veškerý svůj čas jsem trávila tímto způsobem. Zanedbávala jsem domácnost, sebe, vztahy s blízkými i manžela, touha mé duše po miminku ustoupila do úplného pozadí společně s mým zdravím a duchovní cestou. Vytratila se veškerá radost ze života. Vše se točilo jen kolem jídla, filmů a alkoholu. Občas se přidalo nějaké „zpestření“ v podobě počítačové či deskové hry, beletristické knihy. Také jsem nejednou zabrousila na stránky s porno tematikou a znesvětila své pohlavní orgány. Téměř nikam jsem nechodila. Toto období se střídalo s časem, kdy jsem si plně uvědomovala své nedobré počínání a snažila jsem se s tím něco udělat. Tak jsem upadala do dalšího extrému, kdy jsem striktně dodržovala zdravou stravu a trestala se asketismem a sebemrskačstvím, abych smyla hříchy, jichž jsem se svou nezřízeností dopouštěla. Opět pod mocným vlivem své mysli. Má duše se v bolesti a utrpení tísnila kdesi vzadu. Vnitřně slabá a vyčerpaná jsem se potom pokaždé vracela k přejídání. Byl to začarovaný kruh, ze kterého jsem se nedokázala dostat ven. V této době má kontrolní diagnostika vykazovala ještě stále víru v Boha a Boží ochrany, ale má životní síla byla odčerpána a všechny čakry již byly naplněny a napájeny nejvyšší energií zla, které jsem se otevřela skrze pokleslou zábavu, které jsem holdovala. Také jsem zaznamenala, jaký má mé počínání negativní vliv na manžela, který začal také pozvolna propadat přejídání a sledování televize spolu se mnou.

Zlom nastal v květnu tohoto roku (2016), kdy jsem se opět po jednom takovém večeru probudila s velkou závratí (zvláště při otočení hlavy vpravo) a hned jsem poznala, že se něco stalo. Začala jsem se cítit opravdu zle. Pociťovala jsem bolestivý tlak v úrovních všech hlavních čaker, nejvíce však v oblasti štítné žlázy, žaludku a temene hlavy. Držely se mne závratě a tlaky v hlavě. Celková únava až vyčerpání. To vše umocněné velikým stresem a strachem o svůj život, beznadějí a panikou. Díky duchovnímu poznání, jehož se mi prostřednictvím Centra pro zdraví dostalo, jsem věděla, co musím udělat. Věděla jsem, že nadešla chvíle, kdy stojím na rozcestí a jsem nucena udělat jasnou a konečnou volbu, jakým směrem se vydám. Zda přijmu plnou odpovědnost za sebe a svou duši a vybojuji pro nás světlo, zdraví a život v lásce, nebo zda nás uvrhnu do temnoty. Žádné polovičatosti, žádné přebíhání z jedné strany na druhou. Věděla jsem, že kromě Boha není nikdo, kdo by mi mohl pomoci. Žádný z lékařských profesionálů mě nemohl vyléčit. Zachránit mne mohl pouze Všemohoucí Bůh, ale musela jsem se o to zasloužit vlastním přičiněním. Pro poučení si dovoluji připojit výsledek své kontrolní diagnostiky k výše popsanému stavu, kterou mi Bůh ve své Milosti a Lásce přes paní Wenkeovou sdělil:
– nemá žádné ochrany,
– útok zla na korunní čakru,
– všechny čakry napájeny energií zla,
– mentální a emocionální tělo vynulováno,
– srdeční čakra uzavřena,
– kundalini v rezervě 0,
– schází víra,
– Bachovy esence nepomohou,
– a poznámka paní Wenkeové – ach jo, to vůbec není dobré!

Byla jsem zoufalá, netušila jsem, zda je v mé moci s tímto stavem něco udělat. Zda to zvládnu, zda vůbec mám nějakou naději. Propadala jsem slabomyslnosti a odevzdávala se strachu a beznaději. Zde bych moc ráda poděkovala své duchovní průvodkyni Tamaře Klofandové, která mi v tomto těžkém období dodávala duchovní vzpruhu a podporovala mne, abych se nevzdávala a bojovala. Ze slabosti se rodí síla, říkávala mi. Utrpením rosteme. Také děkuji svému obětavému manželovi, který při mně věrně stál, trpělivě snášel mé nálady a záchvaty, dával mi lásku, byl mi oporou. Staral se o mnohé. Vůbec nepřipustil myšlenku nějakého razantního řešení – hospitalizace ve zdravotnickém zařízení – a plně respektoval mou volbu svěřit se cele do rukou Božích.

Na své cestě záchrany jsem začala s modlitbou. Ačkoliv jsem se cítila díky uzavřené srdeční čakře úplně prázdná a necítila Boha v sobě, denně jsem poklekala a modlila se Otče náš, Zdrávas Maria a modlitbu Matky Terezy Pane, daruj mi víru. Také jsem se snažila během dne obracet své myšlenky ke Světlu. Dále jsem prosila Všemohoucího Boha za odpuštění svých hříchů. V duchu jsem rekapitulovala své chybné jednání a snažila se uvědomit si jeho negativní dopady na mne i mé okolí. S uzavřenou srdeční čakrou, s velikou prázdnotou v sobě. Říkala jsem Bohu, ať mi odpustí, že nedokáži modlitby procítit, že tato temnota a prázdnota je nyní to jediné, co mu mohu nabídnout. Prosila jsem za odpuštění, jak lehkovážně jsem přistupovala k duchovní cestě, že jsem nedokázala docenit Jeho ochrany, dary a všechny milosti, kterými mne ve své Lásce a štědrosti zahrnul. Prosila jsem a začala si uvědomovat, jak jsem celý svůj život ubližovala své duši. Jak jsem na ni ani v nejmenším nebrala ohled a kolik utrpení jsem jí způsobila. Snažila jsem se Bohu děkovat za zastavení a nepohodu, kterou mi přivodil – toto bylo těžké. Cítila jsem se špatně a zprvu jsem vůbec nedokázala cítit vděčnost za stav, ve kterém jsem byla. Ale i tak jsem se o to snažila. Děkovala jsem Bohu za jeho Lásku, děkovala jsem, že jsem pro něho důležitá, že je pro něho důležité každé zrnko písku a stéblo trávy. Že nedělá rozdíly a miluje všechny a všechno stejně. Toto mi velice pomáhalo. Vědomí, že Bůh miluje stejně zrno písku i člověka. Byla jsem totiž přesvědčena, že si Boží Lásku a Odpuštění nezasloužím. Že nejsem hodna života. Že nedokáži napravit to, co jsem pokazila. Častokrát jsem k modlitbě klekala s velikým strachem, jindy jsem hledala různé činnosti, kterými bych modlitbu oddálila. Někdy jsem byla tak utlumená a vnitřně prázdná, že jsem jen odříkávala slova a neviděla smysl v ničem. Snažila jsem se chodit do přírody.

Velikou pomocí, kterou ani nejde slovy vyjádřit, mi byly knihy paní Wenkeové, které jsem až v krizi dokázala plně docenit. Jejich obsah ke mně najednou promlouval úplně jinak, než když jsem je četla dříve. Pořídila jsem si sešit s tvrdými deskami a dělala jsem si z knih výpisky toho, co mne oslovilo a zaujalo. Co se mne v tu chvíli týkalo. Také jsem začala vědomě pozorovat svůj každodenní život a snažila se objevovat své chybné jednání. Když jsem cítila potřebu, tak jsem si napsala do sešitu sebereflexi na celý prožitý den. Když mi bylo psychicky nedobře a potřebovala jsem rozptýlení, tak jsem si četla v Pamětech léčitelky. Tato kniha byla balzámem pro mou duši a tlumila strach, který jsem prožívala.

Když jsem cítila vnitřní temnotu a nepřítomnost Boha v sobě i okolí, tak jsem se upínala k Matce Tereze. K její knize, která pojednává o její vnitřní Temnotě a absenci Boha v ní, kterou tato zbožná žena desítky let v sobě pociťovala a která jí nezabránila ve službě našemu Stvořiteli. Její příběh mi dodával odvahu a prosila jsem ji, aby z nebe rozsvítila mou vnitřní Temnotu tady na zemi, aby mi dodala naději. Prožívala jsem stavy, kdy jsem velice vnitřně toužila po sjednocení s Bohem, po tom mít hlubokou víru a žít život podle Jeho vůle, ale uvnitř mne byla jen bolest a prázdno.
Začala jsem více přemýšlet o své duši. Prosila jsem ji za odpuštění bolesti a utrpení, které jsem jí způsobila a prosila ji, aby se ke mně navrátila. Začala jsem postupně pociťovat velikou touhu učinit ji šťastnou. Začít se o ni starat a brát na ni ohled. Touhu navázat s ní kontakt a poprosit ji o to, aby mne vedla a přebrala správu nad mým životem. Prosila jsem Boha, aby mne stále vedl ke Světlu a pomáhal mi stát se lepším člověkem. Aby mne učil prohlubovat ctnosti a zbavit se všech neřestí.

Prosila jsem za odpuštění své fyzické tělo, kterému jsem po léta ubližovala, které jsem nenáviděla, zatímco ono mi vždy věrně a s láskou sloužilo. Prosila jsem za odpuštění, že jsem hazardovala se svou životní energií.
Ačkoliv jsem trpěla závratěmi a bolestmi, tak jsem se snažila každé ráno lehce cvičit. Začala jsem jezdit na kole a udělala si s manželem detoxikační kúru Centra pro zdraví. Asi po měsíci a půl intensivní práce na sobě se můj stav začal lepšit a já se cítila o hodně lépe. Vlastně velice dobře. Závratě i bolesti čaker zmizely. Má psychika se vyrovnala. Dokázala jsem opět procítit modlitbu a cítila jsem opravdu hlubokou vděčnost a pokoru před Všemohoucím Bohem. Jenže potom přišly skutečně veliké chutě na přejídání. Byly tak silné, že jsem jim zase propadla. Začala jsem se znovu přejídat, i když tentokrát bez sledování filmů a mlsem ze zdravé výživy, ale opět jsem dvakrát sáhla po alkoholu, abych si ulevila od plného břicha. A mé potíže byly zpět. Opět to začalo závratěmi, přidávaly se bolesti páteře a zad, krční páteř jsem měla zablokovanou a cítila tlak a bolest v týlu. Cítila jsem bolest mezi lopatkami, ruce mi trnuly a mravenčily. Také jsem pociťovala tlak na štítné žláze a v hrudníku. Špatně se mi dýchalo. Má psychika se opět pod náporem emoce strachu hroutila. Mizela chuť k jídlu. Beznaděj, panika, vše bylo zpět a já musela začínat znovu.

Skrze výše popsané se mi dostalo velikého Daru Božího. Prošla jsem vnitřní obrodou a uvědomila si mnohé. Žebříček mých hodnot se přeskládal. Můj život začíná nabírat jiný směr. Odhalilo se mi také, kolik práce na sobě mě čeká a jak je tato práce důležitá a potřebná. Již necítím vnitřní odpor se do této práce pustit. Hnacím motorem je pro mne učinit svou duši šťastnou a zasloužit se o posun v jejím vývoji. Uvědomila jsem si její důležitost. Chci také svým životem Bohu vyjadřovat svou vděčnost, pokoru a úctu. Chci najít svůj skutečný poměr k Bohu, skálopevnou víru v Jeho Všemohoucnost, Vševědoucnost, Spravedlnost a Milost.
Dostalo se mi veliké Milosti Boží, neboť vyslyšel mé modlitby. Opět se těším z čisté a ochráněné aury, má životní energie byla doplněna. Zkušenost, jíž jsem mohla projít, se pro mne stala požehnáním a darem. Cítím hlubokou vděčnost, pokoru a úctu k našemu Stvořiteli a ke všem lidem, které ze své Vůle povolal, aby nás vyváděli z vnitřní temnoty v podobě duchovní nevědomosti. Paní Wenkeová, velice Vám děkuji!“

S veškerou láskou

Veronika Zábrahová