Slavíme dnes 100 let od založení Československa. Rád bych tímto článkem a svým úhlem pohledu poukázal na to, jak se tady u nás, nyní už České republice, máme, jaká je zde kvalita života. Mám to požehnání, že mohu již mnoho let cestovat do mnoha míst naší planety Země, jak do západního „vyspělého“ světa, tak i do zemí „méně rozvinutých“. A po mnoha letech cestování na západ, na východ, na sever i na jih a díky získanému poznání jsem dospěl k názoru, že Česká republika je velmi požehnané místo k životu, a že jeho kvalita je velmi vysoká v rámci celého světa, možná jedna z vůbec nejkvalitnějších. Níže se pokusím nastínit několik důvodů, které mě k tomuto závěru vedou.

Blahobyt

Zamysleme se nad tím, kolik lidí žije v České republice pod hranicí chudoby, tedy v bídě. Ano, jsou mezi námi lidé bez domova, ale takoví lidé jsou téměř v každé zemi. Můžeme říci, že téměř každý se v Čechách může do sytosti najíst, napít a má kde bydlet. Máme každodenní přístup k pitné vodě a elektřiny je tolik, kolik jen chceme. Obchody jsou k prasknutí zásobeny potravinami s velikým výběrem.

Svoboda slova

V dnešních dnech může každý říci nebo napsat svůj vlastní názor, aniž by za to byl lynčován a souzen. Nemyslím tím útoky na druhé osoby, ale vyjádření toho, jak věci vidí svým jedinečným úhlem pohledu. Můžu mít jiný názor než většina nebo vládnoucí strana a říkat ho veřejně. V minulosti tomu tak nebylo, tak si toho važme. Tento stav není samozřejmostí v mnoha zemích ani dnes.

Práce

Pouze velmi malé procento lidí nemůže najít práci, nezaměstnanost je jedna z nejnižších v Evropě, potažmo na celém světě.

Církevní diktát

Nejsme stát, který by byl pod kontrolou nebo vlivem církevních hodnostářů a dogmat, která by diktovala občanům ráz života. Ačkoliv bývá někdy negativně vnímáno, že jsme nejvíce ateistická země v Evropě, dá se na to podívat i jiným úhlem pohledu. Lidé mají možnost hledat svou vlastní duchovní cestu a otevřít se poznání, která církevní dogmata potírají nebo skrývají. Otevřít se skutečné víře v Boha, která nepotřebuje žádného prostředníka v církvi, jen já a Bůh.

Svoboda pohybu

Po mnoha návštěvách USA jsem si uvědomil, jakou v naší zemi máme úžasnou svobodu pohybu. Můžeme si zde zajít do jakéhokoliv lesa, na jakoukoliv louku, zaparkovat auto na lesní cestě a vyrazit na borůvky, pokud tam není vyloženě napsáno, že tam nesmím. Právě v USA, které je obecně vnímáno jako jedna z nejsvobodnějších zemí, je v podstatě určeno, na která místa můžu a kam nesmím, a těch je velká většina. Při jízdě krajinou míjíte cedule „soukromý pozemek“, a tak nemůžete jen tak někde zastavit a jít se projít. Když vás uvidí majitel pozemku, poprvé by vám měl dát výstrahu, při druhém provinění už může volat polocii. Takže na procházku do přírody můžete jen do míst označených jako státní les nebo do přírodních rezervací či parků a za vstup nebo parkování v těchto místech obvykle zaplatíte. Jak bychom chodili na houby, když to je přes dvě tři louky sousedů, a pak se sbírá v soukromém lese někoho cizího? 😊

Srovnávání s tím, jak se žije na západě

Mnoho lidí říká, že se máme možná dobře, ale jak se teprve mají lidi na západě s jejich platy. Je třeba si uvědomit, že kvalitu života nelze srovnávat jen s tím, jakou mám výplatu přepočtenou na jinou měnu. V některých zemích, kde jsou vyšší příjmy, jsou také vyšší ceny služeb. Dále je dost pošetilé si myslet, že v takové zemi je šťastný život, protože mají „vysoké“ výplaty. Peníze ani hmotné statky skutečné štěstí nepřináší a můžeme vidět, že země s „vyššími“ výdělky jsou právě cílem lidí z chudších částí naší planety, a ne vždy je jejich integrace do společnosti jednoduchá a přináší svá čím dál významnější ALE. Tomu jsme zatím vcelku vyvarování.

Přírodní katastrofy

Naše geografická poloha nám zajišťuje, že se nám vyhýbají zkázonosné katastrofy jako jsou hurikány, tajfuny, zemětřesení, a s tím spojené tsunami. Nemáme ani nájezdy kobylek či ničivé požáry. Všechny tyto události mají sice svůj význam, pro toho, koho postihnou, ale to není předmětem tohoto článku.

Máme povodně, které ve zdejší krajině mají své přirozené místo. Pokud dosáhnou nějakého katastrofického rozměru, je to víceméně důsledek toho, jak zde byla přetvořena krajina člověkem, kdy se šlo „proti“ přírodě.

Krajina a příroda

Máme tu krásnou, pestrou, před očima se měnící krajinu, po většinu roku zelenou, plnou života. Nejeden ze zahraničních návštěvníků, kterého jsem provázel, byl nadšen, když jsem s ním křižoval naši vlast. Příroda nám má stále hodně co nabídnout, i když do ní byly a jsou stále dělány drsné zásahy. Máme všechno relativně blízko, nemusíme cestovat několik hodin, abychom se nadechli čerstvého vzduchu nebo si zaběhli do lesa. Sice nemáme moře, ani poušť, ani ledovec, ale pokud někdo touží po poznání takovýchto míst, tak má alespoň motivaci někam vycestovat 😊

Čtyři roční období

Po návštěvě tropických oblastí jsem si uvědomil, jak úžasné je (alespoň pro mě), že máme všechna čtyři roční období. Například v tropech to je téměř každý den úplně stejné, východ slunce v 6, západ v 18, den za dnem, teploty stále podobné. Čtyři roční období mají své velké úžasné kouzlo, stále se něco mění, stále je se na co těšit.

 

Když zkombinuji všechny výše uvedené faktory, tak mohu skutečně říci, že kvalita života je v naší zemi velmi velmi vysoká. Jsem si vědom, že se jedná o velmi subjektivní hodnocení, a nechci tímto článkem říci, že je u nás vše „růžové“. Mám ale radost a velmi si vážím toho, že žiji právě tady a teď. 😊

K zamyšlení na konec

Každý se narodil přesně tam, kde měl, a v životě se mu děje vše přesně tak,  jak má, proto je naprosto zbytečné si stěžovat. 🙂 Lepší je hledat skutečnou příčinu, proč se mně dějí věci, které se mně moc nelíbí, a nehledat vinu jinde nebo u někoho jiného. A nesvádět to třeba na to, že žiji v České republice, a že tu vládla taková nebo maková strana, která udělala tohle a tamto. A proto abych našel skutečnou příčinu, je třeba začít hledat jinde, než nám je veřejně prezentováno. Je třeba začít u sebe a otevřít se duchovnímu poznání, které je nedílnou součástí našich životů.

Viajerooo